Až se probudíš... )1/3

12. prosince 2012 v 17:57 | sweetgirl |  Až se probudíš
Název povídky: Až se probudíš
Autor povídky : Izzyc


.
"Kam s tímhle?" Položila jsem krabici plnou různých druhů koření a podívala se na svou unavenou matku. Poslední dobou je toho na ní moc: Rozvod, finanční problémy a k tomu ještě celá restaurace, o kterou se stará.
Na chvíli přesunula pozornost od špinavých pultů ke své dceři - ke mně - a ukázala někam do rohu. "Polož to támhle k těm ostatním." Řekla souběžně s gestem.
Přikývla jsem a položila ten těžký náklad. "Takhle byla poslední." Řekla jsem vyčerpaně a svalila se na barovou židli.
"A co máš dneska v plánu?"
Pokrčila jsem rameny a pak si podepřela hlavu, poněvadž jsem neměla sílu jí udržet rovně. "Nejspíš se půjdu učit, trošku to dám doma do pořádku a po zavíračce ti přijdu pomoct uklidit." Ani jsem nad tím moc nepřemýšlela, jelikož tohle byl můj dennodenní plán. Nevadilo mi to. Byla jsem na to zvyklá, navíc… když jsme viděla, jak na tom je jak po fyzické stránce, tak po stránce psychické, nějak jsem si nemohla pomoct.
Povzdychla si. "Omezuju tě, co?"
Okamžitě jsme zakroutila hlavou, ale ona ještě neskončila.
"Ale slibuju ti, že jen co bude po soudním řízení a trochu se to tu rozjede, vynahradím ti to."
Usmála jsem se. "Nic mi vynahrazovat nemusíš, nevadí mi to, ráda ti pomáhám."
Zakroutila hlavou. V jejích očích jsem viděla absolutní nesouhlas a jakousi provinilost. "Měla by sis užívat života, ne ho trávit tady."
Pousmála jsem se. "Mami, je mi osmnáct, což znamená, že jsem dospělá, tudíž zodpovídám sama za sebe. A já chci být tady s tebou."
Pohladila mě po tváři. "Víš, že tě mám ráda, viď?"
Přikývla jsem.
"Tak mě poslechni a vyraž někam s přáteli."
Měla jsem na jazyku spousty frází, kterými bych jí to vyvrátila, ale ona mi nedovolila použít ani jednu. "Ale.."
"Všechno je hotový, tak utíkej a nechci nic slyšet."
Tak trochu mě vyhodila a mě tedy nezbylo nic jiného, než jí poslechnout a někam si vyjít. Koneckonců…
zejtra není škola.

"Sakura! Sakura! Sakura! Jooo!" projel místností obrovský hukot a já vítězně zvedala ruce. Sice to nebylo poprvé, co jsem Naruta trumfla v pití piva, ale i tak jsem z toho měla obrovskou radost. No jo.. copak Naruto - můj nevlastní brácha, ten se nikdy nepoučí. Možná to bude jedna z vlastností, kterou zdědil po mojí maceše - ženě, díky které se manželství našich rozpadlo. Asi se ptáte, jak je možné, že už pije, když jsou naši teprve u soudního řízení, ale ono je to trochu složitější. Ve skutečnosti je o rok starší než já. Vlastně můj otec žil nejdřív s Narutovou matkou, a až pak si vzal mou, kterou opustil právě kvůli svý bývalý. Abych to řekla jednoduše, jedný udělal dítě, poté jí nechal, ale nakonec se k ní stejně vrátil.
"Zase jsem tě porazila, tak se s tím smiř, jsem prostě lepší."
Odfrkl si. "Chtěla si říct, že jsem tě zase nechal vyhrát." Opravil mě, ku prospěchu svému.
Drkla jsem do něj loktem. "To asi ne hele."
Usmál se. Obmotal mi ruku kolem ramen a vedl mě k místu, kde seděli naši přátelé. Teda seděla tu Temari, Ino, Kiba a milion dalších lidí, které jsem viděla poprvé.
Vlastně mi to bylo úplně jedno, poněvadž jsem dlouho nezůstala na místě a zas šla na parket. Všimla jsem si pěknýho kluka, tak jsem nenápadně přitancovala a hele, přesně jak jsem čekala, připojil se ke mně.
Je úplně jasný, že jsme nezůstali jen u tancování -
neuběhla ani jedna písnička a už jsme si vyměňovali sliny. Nakonec jsme jen tak stáli a líbali se, takže bylo lepší přesunout se na sedačku.
"Lidi, tohle je.." zasekla jsem se, když jsem ho přivedla k naší partičce a zjistila, že nevím, jak se vlastně jmenuje.
"Sasuke." Sám se představil.
Sedli jsme si a chtěli pokračovat tam, kde jsme skončili, ale to by se Naruto nesměl chytit své obvyklé rodičovské role. "Takže Sasuke, jo?"
"Jo." Přikývl.
Zamyslel se. "Ublížíš jí a rozbiju ti hubu." Vypadlo z něj nakonec. Ne jen, že ten kluk byl vyšší a vůbec vypadal namakanějš, ale taky jsem to vůbec nečekala.
Podívala jsem se na něj a ten kluk - Sasuke se jenom ušklíbl. Já mu ale věnovala jeden krátký, ale děkovný úsměv, hodně to pro mě znamenalo, protože mi na něm opravdu záleželo, a i když to nebyl můj vlastní brácha, považovala jsem ho za něj.
Víte, nejspíš by to dopadlo úplně jinak, kdyby se ve mně cosi nehlo a veškerý vypitý alkohol, všechno jídlo, které jsem za dnešek snědla, neskončilo na Sasukeho kalhotech. No… alespoň že jsem pozvracela jen nás a ne ty krásný kožený sedačky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tete vs Saky Tete vs Saky | Web | 17. prosince 2012 v 19:37 | Reagovat

Tak počkať.toto bolo na Tesinom blogu ??? nechcem podozierať no nieje to náhodou skopirované ? (Hore je jej web)

2 Cherry Cherry | Web | 17. prosince 2012 v 19:39 | Reagovat

Pěkně píšeš, další talent! :D Budu se těšit na další díl! :)

3 narutorazovky narutorazovky | 18. prosince 2012 v 15:00 | Reagovat

[1]: Ne to je od Izz99 z blogu Naruto twillight... možná že kopírovala ona :/ nevim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama